to S dětmi : jestli si myslíš ,že je premenstruační syndrom mystifikace,tak ti ho ráda přenechám.Uvidíme jak bys potom mluvila.Dobře zvolená antidepresiva je jediné co mě jakžtakž drží.Než se narodilo druhé děcko(před těhu)jsem měla PMS takové povahy,že jsem kolikrát bez vážného důvodu uvažovala o sebevraždě a podobně.Prostě jsem týden nebyla schopna normálně fungovat.Až když mě manžel dokopal ke gyndařce a ta následně fofrem k psychiatrovi,povedlo se to díky lékům zmírnit.Ale i ted to není nic moc,ale aspoň už nepřemýšlím,že se zabiju.Jen brečím,je mi strašně zle.Ale to už ej opravdu ejn odvar toho co bylo předtím.
To samé problémy s přechodem,moje máti ani nevěděla že nějaký přechod má.Tetě bylo tak strašně zle,že do ní museli cpát hormony a kdoví co ještě,ležela i v nemocnici.
Takže bud ráda že jsi ani jedno nezažila.
Předchozí