Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Chápu, že je to dost necitlivá větička... Ale když jsem potratila první, tak jsem se bavila s holkou, která už jedno dítě měla a pak dva potraty. Nechápala jsem, že je z toho smutná úplně stejně jako já, když má komu dát tu mateřskou lásku. (Diskutovali jsme o tom v klidu a s láskou, ne nějak ošklivě.) Dneska už to chápu. Jak se říká - když se řízneš do prstu, nebolí tě to míň jenom proto, že máš ještě další čtyři. Ke každému dítěti (i potenciálnímu) člověk cítí jedinečnou lásku a každá ztráta bolí...