Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

V tom jsme každá jiná. Mě moc mrzí, že nevím, jakého pohlaví bylo moje miminko. Mám takové "tušení", že chlapeček, ale s jistotou to budu vědět až jednou... Taky vím, kolik by mu bylo - o rok víc, než našemu nejmladšímu. Nejhorší bylo první léto s nejmladším dítětem (byly mu 4 měsíce) - to jsem si velmi uvědomovala, že by kolem mě už to nenarozené děťátko běhalo... Teď už je to lepší, ale stejně si vždycky kolem data potratu a pak kolem data, kdy by se bývalo narodilo, na něj vzpomenu. A byla jsem vděčná, když si na ně rok po potratu vzpomněla moje nejbližší kamarádka. Jinak na naše nenarozené miminko kromě mě a manžela nikdo nevzpomíná...