Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Mě takhle ranila zcela cíleně a několikrát na toto téma kamarádka.
První dítě jsem měla vymodlené (udržování, předčasný porod, vážné onemocnění miminka a hned 2x po sobě), takže když jsem otěhotněla po 2 letech po druhé, říkala jsem si, že už mě nic nemůže potkat. Byla jsem naivní, samovolně jsem potratila v 9.týdnu. Začala jsem krvácet, a tak jsem jela do nemocnice, kde se mě mladá paní doktorka ptala, jak vím, že jsem těhotná a měla ještě pár podobných dotazů, poté mě z nemocnice poslali domů s tím, že buď potratím a nebo udržím. Potratila jsem doma a zhroutila jsem se. Moc mě to bolelo, bohužel pak i fyzicky, protože jsem měla následně zánět vaječníků a dělohy. Moje kamarádka mi vmetla, že jsem citlivka, že to nic není, že to je jen jako silná menstruace a tak.. Několikrát jsme na to téma vedly spolu debatu a vždy to skončilo špatně. Já jsem na tohle téma hodně alergická, potratila jsem já, ne ona (ona šla na potrat dobrovolně) a v tu chvíli mi bylo naprosto fuk, jestli to byl týden 9. nebo 12.Miminko jsme s manželem oba moc chtěli a přitom jsme zažili moc amoc bolesti, takže tohle své rádoby kamarádce nikdy neodpustím...