Připomělo mi to, jak se narodila naše první dcera.
Manžel u porodu byl, je taková nátura, že na sobě nedá nic moc znát, moc o našem soukromí nemluví ani s kamarády.
Dcera se narodila zrovna v době, kdy zbytek naší party byl na letním táboře, kde dělali vedoucí. Manžel tam druhý den jel a tu následnou celonoční pařbu jsme měli dokonce natočenou na kameru. Kdyby chlastal před porodem, fakt bych byla naštvaná. protože mám prostě pocit, že by chlap měl v tom období dávat na ženskou pozor a být po ruce. Tohle ale bylo roztomilé. Jak se všichni radovali. bylo to takové spontální, milé. A všechno dovršila kamarádka, která mi vyprávěla, jak manžel přijel se slzama v očích a povídal, jak jsme hrozně statečná, že jsem to všechno vydržela. Toho bych se od něj nikdy nenadála.
U nyní očekávaného druhého dítka už taková spontálnost zřejmě nebude. Manžel bude mít na starost dceru, takže oslava se bude muset odložit.
Jinak pít na zdraví miminku je přímo povinnost. Ovšem, vyžaduju, aby si chlap vzal aspoň na druhý den dovolenou a nešel "rovnou" do práce. potřebuju ho přece zdravýho
Jo a ještě. U nás na vesnici se spousta věcí řeší tak nějak "kolektivně". Takže i narození prvního dítěte prožívala celá naše ulice a maminka druhý den obcházela ves a každýmu referovala, že "už máme tu vnučku"