Našemu tatínkovi se napoprvé moc nechtělo. Ukecala jsem ho. Velmi mi pomohl. A byl nadšený. Napodruhé si vzal dovolenou již několik dní předem, aby to náhodou neprošvihl. A pomáhal mě ještě víc. Napotřetí jsem jeho uklidňující pomoc potřebovala nejvíce, odměnou mu bylo, že zažil bezproblémové narození dvojčátek. Na moje přání fotil vždy až po narození, ty fotky jsou opravdu kouzelné. Po narození dvojčátek jsem si také půjčila foťák a vyfotila tatínka. K té fotce by se hodil název "nejšťastnější člověk na světě". Tatínkové, nenechte si to utéct
)