Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Mam podobne pocity, kdy me tak strasne bolel necitlivy pristup v nemocnici, kdy mi asi 3x kazdy lekar bez znamky ucasti rekl kazdy stejne tuto vetu. Ale kdy? Resila jsem to s mou lekarkou, jindy velice chapajici. Ale oborila se na me: co chcete, pul roku to zkousite s zadnym vysledkem, to nic neznamena, vzdyt jste v rijnu byla tehotna. Pak ji ale doslo, ze s nulovym vysledkem, a to neni zrovna to, co by me utesilo..... Nejhorsi je sledovat: ta bude rodit v cervnu (a to by se nam take nase dite narodilo), ta je ve tretim mesici (a ja bych byla v 5.). Mam uz jedno dite, nase zlaticko, srdce moje, moje krev, muj zazrak. Ale pripada mi, ze dalsi dite je i zavazek pro to prvni dite, aby zivotem neslo samo, takze dite nechci jen ja nebo manzel, ale dalsi dite potrebuje i nekdo jiny. Kazdy se na me podiva, ze mam "aspon jedno dite". Ale verte mi, ze chci mit velkou rodinu. A dalsi dite porad neprichazi. Denne se pozoruji, jestli uz nemam citliva prsa, tehotensky test si delam skoro porad, je to skoro jako zavislost. Porad cekam na tehotenstvi, ale teprve tento tyden jsem si uvedomila, ze pozitivni test nemusi byt vyhrou, co kdyz potratim znovu? Porad si rikam, ze uz nikdy nebudu mit druhe dite, ze to dalsi bude treti. Mam jedno dite a pevne verim, ze budu mit i treti a ctvrte..., ale to druhe uz nikdy mit nebudu....