Margito, říkala jsi, že když bude někoho něco zajímat, má se Tě zeptat.
Takže:
chtěla bych vědět, proč většině romských rodičů (neříkám všem) absolutně nezáleží na tom, jaký mají jejich děti vztah ke škole a vzdělání.
S mým synem chodili do 1. třídy 2 chlapečkové. Jeden chodil do školy poprvé, druhý 1. třídu už opakoval. Za celý školní rok se nenaučili číst, počítat ani psát. Jediné co uměli, bylo vyjmenovat písmenka, což svede každé druhé čtyřleté dítě. Navíc neuvěřitelně zlobili a občas dětem ukradli nějakou hračku. Jejich rodiče jsem na aktivu neviděla nikdy. A co malej říkal, těm dvěma bylo naprosto jedno, že dostávají špatné známky, nic neumí, dostávají tresty, a tak. V druhé třídě už pestoupili do zvláštní školy. Myslím si, že základní chyba je ta, že nechodí do mateřské školky, kde by je na školu trochu připravili, když už je to jedno rodičům. Do současné 4. třídy chodí kluk, kterému už je 13 let a má prý propadnout do třídy k synovi. Syn z toho má hrůzu už teď. Ale rozhodně to není barvou pleti, ale tím, že opravdu nedokážou zapadnout do kolektivu, chovají se jinak, nemají ctižádost a prakticky na ničem jim nezáleží. My se snažíme, aby měl syn výborné školní výsledky a v budoucnu něco dokázal (naštěstí to zatím nedá moc práce).
Nevím, jestli chápeš, co jsem tím chtěla říct. Ale mám dojem, že romští rodiče se o své děti opravdu moc nestarají (nemyslím staráním to, že jim dají najíst a oblečou je - to je snad samozřejmost).
Předchozí