Mě osobně nejvíc ze všeho vadí oddělování dítěte od matky a nechápu, že ještě někdo může zpochybňovat, jak je to pro dítě zhoubné. Milenka odmítla jíst i pít, jen plakala a volala mámu, pokud vysílením neusnula. Novorozenci to nemohou dát takhle najevo, nicméně si myslím, že to prožívají naprosto stejně a pokud jsou nějak nemocní, má to oddělení velmi škodlivý vliv na jejich uzdravování. Tomík přestával dýchat, což jistě mělo fyziologický důvod, ale jsem přesvědčená, že se nedá takhle oddělit tělesné od duševního, že vliv na jeho stav mělo obojí. Plakal, jediný způsob pro něj jak dát najevo, že mu něco chybí a když se nedovolal, nejprve přestal plakat, rezignovaně zavřel oči a přestal se mu zvedat hrudníček a pokud by mu nikdo nepomohl, umřel by. Jsem naprosto přesvědčená o tom, že by se uzdravoval lépe a rychleji, kdybych mohla být stále a od začátku s ním. Takže i v tomto jsou tahle nemocniční opatření nejen nesmyslná, ale hlavně škodlivá pro uzdravování dětí. Zrovna jsem nedávno četla asi na Aperio.cz, že matčin hrudník je nejlepší místo pro správné zahřátí a rozdýchání novorozence a udržení saturace, dokonce lepší než inkubátor.
Předchozí