Přidat názor k článku Rodila jsem po páté

Marto souhlasím s tebou v tom, že ten hlavní tlak by měl být spíš směrem k tomu, aby se dalo dobře a bezpečně rodit v porodnicích, ale dokud se budou provádět takové rutinní a kontraproduktivní postupy, jako se to stalo v mém případě, pak se ani nedivím, že se některým maminkám zdá lepší a i bezpečnější rodit doma.
Jinak nijak si mě nenamíchla, ani nikdo z vás, kdo mi radil už to nechat být. Jak jsem tady už někde zmínila, já se tím netrápím, prostě mě to jen zajímalo, co na to řeknete a ozvala se mi i odbornice lékařka a hodně věcí mi objasnila. Ovšem to, že Tomíkův stav byl aspoň zčásti! způsoben právě těmi rutinními a přitom ne zrovna vhodnými postupy, mi vlastně potvrdila a i vysvětlila proč.
Pokud moje reakce na dobře myšlené rady se tím už netrápit vyzněla podrážděně, tak to je spíš tím, že mě takové rady zlobí v souvislosti s Milenčinou smrtí, protože tady to nedokážu. Rady typu sice nikdy nezapomeneš, bude navždy ve tvém srdci, ale už na to nemysli, netrap se tím, nech to být, mi připadají, že si protiřečí. Přestat se pro to trápit by se dalo jedině tím, že bych zapomněla, udělala tlustou čáru a zakázala si na ni jen pomyslet. Jenže to nejen nedokážu, ale ani nechci.