Bydlím na Žižkově a někdy je zajímavé pozorovat, jak některé romské maminky cepují děti na pískovišti, aby dokázaly, že jsou slušné. My bílí předpokládáme, že nás ostatní od pohledu za slušné považují a nemusíme to dokazovat. Normálně mají všechny děti na pískovišti komunismus - "dej sem bábovku, ta lopatka je moje, puč mi auto". Romské děti, když si od nás chtějí něco vypůjčit, se několikrát zvořile zeptají, samozřejmě jim bábovky nabídku, ony ještě kouknou po mámě jestli smí a pak si hrají blízko, kdybychom tu hračku zase chtěli zpět. Stalo se mi to už několikrát, vypěstovaný strach, aby nebyli považováni za zloděje, když si bez dovolení půjčí hračku. Až mě z toho mrazí.
Četla jsem v učebnici Sociologie od A. Giddense, že když bílý chlapec ze střední třídy otrhá v Americe sousedovi jablka, dohodnou to taťkové mezi sebou, kluk dostane doma vynadáno. Když ta jablka otrhá černošský chlapec z nižší třídy, je to považováno za první příznak jeho počínající delikvence, postižený sadař to oznámí policii a chlapec je "onálepkován" jako potenciální zločinec. Tyto nálepky bývají často samosenaplňujícími předpověďmi...
Předchozí