Přidat názor k článku Jak adoptovat Tomáše VII. - INTERMEZZO

Je mi líto vašich rodičů vše je možná již jinak čas vše ukočíruje a děti si dokáží získat i prarodiče.Dávate synovi lásku a on Vám to jednooou vrátí vím o čem mluvím zažila jsem to dvakrát.Moje děti mají prarodiče a milují je pravda je že chvilku trvalo než se smířili s naším rozhodnutím.Nyní můžu říct že uplinula dost dlouha doba a jejich snažení už dávno není snažení ale samozřemnost.Dnes často řeknou že jejich vnuk je celý táta.Vnuk je už téměř dospělý a doopravdy je celý můj manžel má podobný záliby o povahových rysech ani nemluvim.Tak vím že genetika hraje malou roly v lásce a ta láska nad ní vyhrává.Nemáme žádný srdce rvoucí příběh prostě jsme rodina se vším co k ní patří.Pubertu máme zdá se u prvorozeného za sebou a ani oní nic nevim.S cerou začíná lomcovat ale zatím vše vpohodě s obouma dětma jsem i kamarádka tak mi zatím vše říkají a já závidím její románky a problémy holčičí.Dokonce jí i závidim sama sebe protože přiběhne ze školy a vypráví svoje zaláskovaný příběhy což já si nepamatuju že bych se s něčím doma svěřovala a už vůbec né z takovou samozřejmností a radostí.Nechci našim rodičům nic vyčítat patřilo to k době ve které jsme vyrůstali, ale souhra rodičů a dětí to musí jít od srdíčka pravdoou je že ty děti si musí vybrat vás pak to jde samo.Musí se jim dát prostor a hory lásky. Mi děti moc chtěli přirozeně to nešlo a ty úřady,čekání,okolí,to vše je víc jak nošení dítěte devět měsíců.U nás je to několik roků pevných nrvů já mněla rok připravený pokojíček se vším i kočárkem.Ze dne na den přijde telegram a druhý den byl doma drobeček který byl moc očekáván.Tak co jsme matky s velkým M!!! Chtěli jsme totiž těmi matkami být nestalo se to jen tak.Malej capart si nás vybral a mi mu byli souzeni tak to po celou tu dobu cítím a nemohlo to být jinak umíte si představit mít jiný dítě_.....Já ne tyhle ke mně patří a já patřím k nim jinak to být prostě nemohlo a malý vám to tisíckrát vrátí.