Diky Mili,moc si Te vazim,vim jiste,ze to co Ty,bych neprezila.Visim na mladsim synovi(5),je to moje vsechno,smysl zivota,venuji mu vsechen cas,kdyz nejsem v praci,vsechen-tim myslim,ze cas mimo praci uz netravim ve fitness,s kamaradkami ap,jenom s nim a samozrejme manzelem.Starsi syn me malem utrapil,proto se mozna tak urputne snazim,aby se nic podobneho neopakovalo.
Jinak jsem povahou asi jako Ty,v nemocnici jsem byla s malym 2x hospitalizovana a odchazela jsem psychicky na dne z toho,jak se k nam chovali,jak jsem jim dovolila,aby se ke mne chovali.Pripadam si u lekare tak bezmocna,odevzdana jejich rozhodnuti,kteremu nejsem schopna oponovat,verim jim.S hruzou ale mnohdy zjistuji,co se muze stat a ze musi mit clovek velke stesti,aby natrefil na dobreho a citliveho doktora.Ja jsem takova ustrasena,poslusna,nebyt manzela,vubec by me s malym do nemocnice nepustili a on by tam proste chudak proplakal cele noci.Jenze ja jsem poslusna nouma a mam na sebe vztek,neumim se branit,kricet,vyhrozovat,nadavat.Bez toho se dnes zije moc tezko.
Předchozí