Tedy musím říct, že po přečtení článku se mi najednou úplně vybavil porod mojí první dcery. Bylo to rok a půl před revolucí a rodiček se tenkrát na názor nikdo neptal. Když jsem začala rodit (myslím tím už skutečně vypuzovací fázi), vyběhla na chodbu sestra, zodpovědná za výuku žákyněk a s velikým nadšením zapleskala a volala: "Sestřičky, honem, rodíme, rodíme!!!!" Vstup mojí dcery na tento svět se tedy konal za asistence 6 sestřiček - žákyněk, stojících v půlkruhu za porodníkem. Po porodu mi vysvětlili, že žákyňky jsou na oddělení na týden a měly by za tu dobu vidět alespoň jeden porod... A jako naschvál se během toho týdne, kdy tam ta "moje parta" byla, rodilo jen v nočních hodinách kdy tam děvčata nebyla
. Ten den, kdy se narodila Elinka, tam byly žákyňky naposledy a já jim předvedla jeden předpisový (podle tehdejších pravidel!!!) porod. Ruptura vody, nástřih hráze, dvě zatlačení a dítě bylo venku...
Je pravda, že mně přítomnost žákyněk nevadila - jsem přesvědčena, že se prostě musí naučit, co je v praxi čeká... a jak by se doktoři a sestry mohli připravit na své zajímavé, ale náročné povolání, kdyby všechny maminky odmítly jejich přítomnost na porodním sále? Ale souhlasím, že je moc dobře, že se dnes PŘEDEM v nemocnici pacientů ptají, zda jim to nebude vadit.... Chápu, že stejně, jako hladinu citlivosti na bolest má každý nastavenu jinak, je i "hladina stydlivosti" (nebo jak to nazvat) individuální...
Ale o tom přece článek není... Ten je o nadšení, entuziasmu, zaujetí... trochu i naivitě, ale rozhodně o krásném přesvědční, že jsem si vybrala to správné povolání na celý žíivot. Lucko - moc přeji tobě, i maminkám v porodnici, aby ti to nadšení vydrželo. Aby jsi rychle nepodlehla "kyselým" kolegyním, pro kterou jsou novorozeňata "uřvaný parchanti" a rodičky "ufňukaný baby". A pokud se dokážeš při své práci dívat na provoz oddělení a na zde zaběhnuté postupy očima pacientek a rodiček (to není totéž - to je první a nejdůležitější věc, kterou si musíš uvědomit!!!), budeš pro všechny velkým přínosem.
Přeji tobě i ženám v tvojí péči, aby ti to nadšení vydrželo co nejdéle!!!
Simča