Ssilvie, jednak ten článek obsahuje spoustu známek fakt špatnýho výběru a špatnýho rozhodování, ale to nechám stranou, to už jsem psala autorce, ale ta zjevně nedozrála ještě k tomu, aby pochopila, že všichni psi nejsou jezevčíci.
K tomu, když někdo z nás odjíždí z domova.
Já jedu na kafe s kamarádkou a nechci mít s sebou děti, pak tedy říkám - tehdy a tehdy potřebuju, abys byl doma s dětma, jdu pryč. A on řekne jo, nebo taky ne, nemůžu.
On jede pryč a nechce mít s sebou děti - říká - tehdy a tehdy potřebuju jet pryč, budeš s dětma? A já řeknu jo, nebo taky ne.
Co je na tom k řešení?
Příští týden jedu na několik dnů pryč. Je na něm, jak zařídí, aby byly děti obstarané ten jeden večer, kdy má povinnosti v práci, má je prostě na hrbu on a on si to musí nějak vyřešit.
Kdyby odjížděl on, před takovou situací bych mohla stát já.
Předchozí