Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa!

Denně listuji v Rodince a denně čtu příběhy, které mě dojímají, se kterými souhlasím i nesouhlasím. Po včerejší velmi ostré hádce s přítelem jsem se rozhodla i já se svěřit s tím svým. Není to nic, proti příběhu malého Vojtíška nebo sestře, která kašle na svou rodinu. Je to jen příběh, který zná důvěrně většina žen.

Nevím, proč zrovna já musím tak toužit po rodině, po dětech. Zamilovala jsem se ve třinácti do kluka o 7 let staršího. S vidinou spokojeného života, letních dovolených a společného budování jsem se mu ochotně podřizovala ve všem. Málem jsem ani nedodělala školu, protože mu vadilo, že bych měla mít vyšší vzdělání než on. Sám neměl moc přátel a mě od těch mých izoloval. Nedala jsem se odradit ani když mi řekl, že mě nikdy nemiloval, že je se mnou jen proto, že nemá s kým být. Viděla jsem v něm dospělého chlapa, který se postará o rodinu a já budu ta, se kterou přivede na svět krásné a zdravé děti. Svitlo mi až když prohlásil, že on svým dětem nikdy nic zadarmo nedá, že jemu také nikdy nikdo nic nedal. V mých 18 jsem se s ním rozešla a vydala se hledat štěstí jinam.

Narazila jsem na Mamánka. Měl starší sestru. Byl úžasně milý a společenský. Byl to pozorný muž. Bohužel jsem až časem zjistila, že ne jenom ke mně. Rád se bavil. Pánské jízdy byly čím dál častější. Týden po výplatě už neměl ani korunu a když jsem si při škole našla práci, nestyděl se ten čas trávit s děvami z okolí. Náš vztah dostal rychlý spád na maturitním plese, kde se místo mě věnoval jedné tanečnici a já z plesu odešla s pláčem.

Dalším lodivodem v mém životě byl kolega z diskotéky, kde jsem si přivydělávala. Prošel si velkými zdravotními problémy. Přišel mi rozumný. Občas to sice přehnal s pitím a jeho nemístné narážky mi také nebyly milé, ale když byl střízlivý, mluvil jinak. Bohužel jen mluvil. Děti měl rád, ale nikdy nechtěl svoje, a to bych já neunesla!

V období, kdy jsem si začala s o 10 let starším kolegou z posilovny, jsem měla velké problémy s rodiči. Představovali si, jak si udělám výuční list a půjdu pracovat na linku jako oni. Vdám se, budu mít děti a budu poslušná ženuška od sporáku. Když mi řekli, ať se sbalím a vypadnu, přišla mi vhod žádost o ruku. Co na tom, že se známe dva měsíce! A tak byla svatba. Týden po svatbě přišla domů exekuce. V té době já podnikala a finančně zabezpečovala oba. Nezbylo mi, pokud jsem nechtěla o všechno přijít, než sáhnout do úspor a manželův dluh ve výši 100 000,- zaplatit. Doufala jsem, že to budou poslední peníze navíc. Manžel pracoval jen chvilku a já dostala možnost koupit domek. Vzala jsem si proto hypotéku na své jméno. Koupili jsme domek, nakoupili materiál a začali vesele pracovat na miminku. Jak jen je slepá nevědomost slastná! Chodila jsem na 12 hodin do práce, další 2 jsem se hrabala ve vlastním účetnictví a po víkendech řádila u míchačky a s bouracím kladivem. Každý manželovi pochvaloval, jak má šikovnou ženu. Manžel jakožto zedník chodil také vydělávat. Z jeho výplaty jsem však viděla jen minimální mzdu, zbytek mu šel do kapsy. A já vesele pracovala, vydělávala a platila. Když jsem po roce a půl zjistila, že má milenku s dítětem, začaly mi padat růžové brýle. O sexu se nedalo ani mluvit, o manželství už vůbec ne. Stali se z nás spolubydlící, přičemž já se o vše starala a on si užíval. A dítě „naštěstí“ taky nikde. Až po rozvodu jsem zjistila, že manželovi peníze stejně nestačily a že díky známým na různých místech si půjčil na moje jméno více jak 300 000,- a ke všemu rozprodal většinu materiálu připraveného na rekonstrukci. Z manželství mi zbyly jen dluhy a oči pro pláč!

Můj součastný přítel se na první dojem jeví jako úžasný muž. Pozorný, milý a něžný. Dokonce i pracuje, vydělává a stará se. Nesmí však vstát z postele levou nohou. Naše hádky se točí neustále okolo dvou věcí…co dělám já a peníze. Chápu, že dluhy, které platím, nejsou jeho, ale když jsme se dali dohromady, věděl o nich. Neustále má pocit, že svět se točí okolo něj. Je mu 30 a stále žije v bytě rodičů. Odpadají mu tudíž starosti s placením režie. Nemá ponětí, jak se platí elektřina, voda, poplatky za odpad nebo za TV. Nemá ponětí, kolik stojí plyn, nebo nákup potravin. Má sice zájem založit rodinu, ale obávám se, že nemá tušení, kolik stojí rodina, ať už o dvou, či o více lidech. Vyčítá mi, že ho soužití stojí moc peněz, ale nedokáže se vzdát společných víkendů s kamarády. Nedokáže pochopit, jak můžu za nákup potravin utratit 1000 Kč a za týden je prázdná lednička. Líbí se mu, když se o něj starám, ale nedokážu mu vysvětlit, že mi nestačí peníze z mojí výplaty, když mám ještě platit barák, kam bychom se chtěli jednou nastěhovat.

A proč tohle všechno píšu? Ano, vylévám si srdíčko, zklamané mužskou ješitností a egocentrismem. Proč by žena měla být ten, kdo má touhu po rodinném krbu a muž ten, kdo si tento krb jen užívá? Copak muži, starající se o rodinu, skutečně vymřeli nebo už jsou všichni zadaní? Proč muži nedokáží ocenit ženu, která se stará o domácnost, chodí do práce a snaží se být perfektní společnicí? Je snad údělem ženy přetrpět na cestě za vytouženým dítětem mužovy rozmary?

Možná si řeknete „Kolik jí je?“. Je mi sotva 24. Každý mi říká, to přijde, ale kolik z nás touží a nenachází, bez ohledu na věk? A kde se má člověk setkat s pochopením? Jak se vlastně pozná ten pravý? Nejsem už snílek hledající mužský ideál, ale toužím po pochopení a férovém rozložení starostí o domácnost, a to snad není tak moc. A nemám, komu se s tímto trápením svěřit. Možná i proto píšu vám všem, které znáte tu neutěšitelnou touhu stát se matkou! A pokud sem náhodou zabrouzdá i nějaký muž: Vážený pane, stavte se dnes koupit byť i jedinou růži, pohlaďte doma svou manželku, přítelkyni, matku svých dětí! Poděkujte jí prostě jen za dobrou večeři a věřte, že ona to ocení víc než diamanty!