Ono to chce hlavně ten respekt k pacientům a ne chování poloboha. V tom se spolu shodneme.
Hnusný přístup stylu "JÁ JSEM SESTRA A VY H...O V TRÁVĚ" jsem zažila v dětské nemocnici a jsem do dneška ráda, že jsem tehdy stála na svém a byla celou dobu se svým dítětem. A byla jsem za rebelku a přechytralou matku.
Mmch. tehdy jsem taky zjistila, že tituly před a za jménem nejsou k zahození a že ve styku s personálem hodně pomůžou. Aspoň tehdy to pomohlo hodně.
Já mám z Lucčina článku pocit, že ho psalo malé děvčátko, co si smělo hrát na dětskou sestru. Ale pevně doufám, že to bylo především tím, že šlo o první praxi u dětí a u šestnáctiletých děvčat ty pocity beru a omlouvám.