Přidat názor k článku Vstup do života

Vrtulko, pracuju jako primářka jednoho oddělení v bývalé okresní nemocnici.
Svoji práci mám ráda, a snažím se mít personál našeho oddělení co nejvíc "pod křídly". Přesto jsou věci, které nemůžu změnit.
Především to, že jich je málo. Vedení nemocnice po transformaci na akciovou společnost snížilo mzdu všem zaměstnancům o 10%. To mělo za následek odchod několika zaměstnanců do jiných zařízení. Nový střední zdravotnický personál není snadné doplnit, protože k práci kvalifikovaných SZP už nestačí SZŠ, ale je nutné absolvovat bakalářské studium. Takže ti, kteří zůstali, musejí pracovat i za ty, kteří chybí. A je to stejné jako když profesor na přednášce vynadá studentům, že jich je málo - jako by za to mohli ti, kteří přišli. Na našem oddělení je to stejné: ti, kteří zůstávají, musejí zvládat nejen větší objem práce, ale ještě i nespokojenost pacientů s tím, že jich je málo a nestíhají.
Pro tvoji představu: za odpolední a noční službu mají plat 70Kč za hodinu.

S lékaři je situace podobná: je nás málo, na nějakou manažerskou práci mi nezbývá mnoho času. Zůstáváme každý den přesčas, abychom zvládali objem práce. Přesto se občas stane, že dojde k mimořádné situaci - např. kolegyni onemocní dítě. Potom musím jít a vysvětlovat pacientům, že paní doktorka má nemocné dítě, a že tedy je buď převezme jiný lékař, ale budou muset déle čekat, nebo je můžeme přeobjednat. Pro další lékaře to znamená objem práce navíc, ale udělají to - a přesto musí poslouchat, že pacientům je to jedno, jaký tam máme bordel, že je to naše povinnost je vyšetřit, a to hned, že je nezajímají naše problémy, my jsme tam přece kvůli nim, atd. Samozřejmě že takto reaguje jen velmi malý vzorek nemocných, ale je to náročné, zvlášť když je člověk v časové tísni.
Neumím si představit, KDY bych měla organizovat svým podřízeným kurz duševní hygieny. Zatím se jim snažím zuby nehty uchránit alespoň právo na odpočinek.

Nové lékaře přijmout není nijak snadné. Vzhledem k nutnosti postgraduálního vzdělávání na akreditovaném pracovišti je mladý lékař v nemocnici okresního typu efektivně ztracen. Atestovaní lékaři zase nespěchají do malé okresní nemocnice, pokud v tom místě nemají zázemí. Zatím je situace taková, že je obecně v našem oboru větší poptávka než nabídka, takže šance na doplnění stavu lékařů je malá. Mnoho lékařů, kteří získají specializovanou způsobilost, raději zvolí méně adrenalinovou soukromou ambulanci než praxi v nemocnici.

Myslím si, že je velkou chybou vnímání zdravotnictví jako ringu zdravotníků proti nemocným. Pacienti a zdravotnický personál by měli táhnout za jeden provaz, uvědomit si všichni společně, že jedině tak se může péče změnit k lepšímu. Mnoho nemocí vzniká nebo je potencováno životním stylem - a ujišťuju tě, že ani zdravotníci nemají žádnou smlouvou s Prozřetelností. Únava, přetížení, to všechno jsou rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost chyby a poškození zdraví.

Jinak se omlouvám autorce článku, tenhle příspěvek je trochu mimo. Chtěla jsem jenom odpovědět na reakci Vrtulky týkající se organizování kurzů pro zaměstnance.