tvůj článek mi připadá jako z předrevolučních dob, kdy se holky houfně vdávaly v 18,19 letech, většinou těhotné a mladé páry začínaly v pokojíku v bytě rodičů, bez peněz, bez toho aby si něco užili, vybudovali, poznali se v krizových situacích(viz Manželské etudy Heleny Třeštíkové). Já jsem byla v tvém věku v prváku na VŠ, šťastná jak blecha! S přítelem jsme několik let žili ve společné domácnosti, až pak svatba a dítě, které jsme si nadělili k 30 narozeninám. Musím říct, že kdyby partner, pil, dělal dluhy, doma se jen válel, jakkoli mě prudil, žila bych radši single bez dětí(ale chce to město, na vesnici je tohle pořád něco "divného"
, pokud máš práci, která tě baví, zájmy, přátele, nevidím důvod proč se nervovat s podobnými týpky a řešit ve 24 letech dítě. Můj názor, nechci tě kritizovat, jen nechápu...