Jo, tak to já si poručila i tomu mateřskýmu pudu. Ve chvíli, kdy jsem pochopila, že nejsem úplně OK s nervíčky, a že sotva zvládám jedno dítě (to jsem ještě netušila, že není OK hlavně to dítě), zakázala jsem si na druhé dítě byť jen myslet. Hodně to bolelo, mateřskej pud se bouřil jak splašenej, probrečela jsem hodně kapesníků, a dlouho jsem se nemohla podívat na kočár s cizím mímem. Ale můj pocit odpovědnosti byl silnější - prostě nechtěla jsem si další dítě pořizovat v situaci, kdy bych měla pocit, že mu nezajistím pozornou a dostačující láskyplnou výchovu. Možná bych to zvládla; ale nechci, aby jakékoliv dítě bylo pokusný králík mých pudů. --- Na stranu druhou, když jsem chtěla první dítě, chodila jsem do práce, ve které jsem byla dost stresovaná, a zatímco jiní v práci ode mě očekávali možná spíš kariérní postup, já jsem zcela nepokrytě dala přednost svým mateřským pudům. A ty mě vedly k rozhodnutí dát vale stresující práci a hledat si něco klidnějšího; a když jsem nenacházela, tak jsme nakonec vysadili antikoncepci
. Takže dítě je pro mě přednější než kariéra, ale zdraví a pohoda dítěte je přednější než mateřský pud. Dobře stavěný partnerský vztah je pro mě ale základ
.