Zvláštní je, že ve většině případů není divné, když je "muž" sám tj. bez stálé přítelkyně, ostatní si říkají, no jo užívá si atd..ale když je sama holka řekněme nad 20, tak si říkají..nikoho asi nemá co? hmhm bude nějaká divná....takový mám dojem :) a podvědomě pak si myslím, že i většina žen se snaží prostě někoho mít za každou cenu...já jsem byla sama celou VŠ cca 6 let a byla jsem naprostý exot a celou svou duší jsem toužila prostě UŽ někoho mít, abych nebyla divná..zpětně si říkám, že to byl super čas, pár známostní, volnost atd. ale tehdy jsem brečela po večerech na koleji, když ostatní šli někam "S" někým a já než abych šla sama jsem raději nešla. Trvalo to 4 roky, pak si to nějak sedlo a po dalších 2 letech jsem narazila na kluka jak z mých snů...vydrželo nám to rok, přesně než vyprchala zamilovanost....pak zase pauza a pak po 5 letech "kamarádění se" jsem se dala dohromady s mým manželem a po roce jsem se vzali....Z autorky to na mně dýchlo ta stará touha, někoho "mít" ..chce to asi hodně a to dítě patří jaksi k tomu, nechce být sama, jde vlastně ze vztahu do vztahu (to vidím nyní u kamarádek, s jedním skončí a někdy souběžně začínají už druhý)....je těžké umět být sám a být s tím spokojený...přiznám se, že jsem to moc nezvládala, ale te´d jaksi po 7 letech manželství si říkám, že jen ten kdo zvládl být sám a být sám sebou, zvládne i být ve dvou sám sebou a tvořit pár...kdo nezvládne být sám, velmi těžko to nezvládne pak ve vztahu ...toť moje zkušenost. Přeji autorce dobré kamarádky, co jí povzbudí a nebudou jí předhazovat další "muže" co jsou volní a doporučuji než znovu začně s někým "být", zkusit být delší čas sama :) zkusit si představit, že třeba opravdu se nikdo nenajde pár let...pro mne osobně je nyní zpětně lepší být sama bez trvalého vztahu než žít s někým, kdo mně vnitřně ubíjí a být s ním, jen abych nebyla sama....to je podle mne moc smutné...
Předchozí