To Míša:
Jsem pobavena tvou jistotou, že tvůj názor je ten nejsprávnější. Taková Pravda Boží. Není tomu tak. Sama jsi svou hranici zdravého rozumu přesunula takřka k sektářství /co se porodu týče/. Kde je tvé opakované prohlašování, že člověk má mít respekt k druhým? Není. Chybí ti jakákoli tolerance k lidem jiného názoru - má-li někdo jiný názor, ihned je pro tebe málo sebevědomý, málo srovnaný sám se sebou apod.
Člověk může být šťastný i při porodu v nemocnici, může se jednat o velmi kvalitního člověka s báječnými osobnostními rysy, jen prostě místo porodu mimo porodnici vyznává třeba makrobiotiku. Každý máme něco. Ale je průser, když někdo vehementně přesvědčuje ostatní:)
Sama slovně exhibuješ ledaskde a jiné tady prudíš, že od nich bys to a to nečekala /např. Monty, ale v jiné diskuzi i jiné/. Copak člověk takového kalibru nemůže mít jiný názor? /Může. A je dobře, že má./
Nedovedu si odpustit ještě úsměv nad příspěvkem,že ani mláďata nedají své dítě nikomu olíznout. Nedají, ale my nejsme zvířata. Je to podobné, jako bych napsala, že zvířata jí také rukama, nač příbory. Nebo že provozují sex na veřejnosti, tak proč my ne. Etc. /Ale nenapíšu, není to jen černobílé./
A jak píšeš Lucce, že si má uvědomit, že tam nejsou klienti pro ní - tak tobě bych ráda napsala, že tady jsme rovnocenní partneři, tady nejsi ani ty PRO NÁS:)
A Lucka napsala článek od srdce, narozdíl od jiných, kteří do svých textů vkládají povyšenost a křečovitost /s urputnou touhou vypadat vypadat intelektuálně/.
A nakonec - ač šestnáctiletá studentka, tak se její článek dočkal tolika ohlasů, že to se podařilo málokomu. Ode mne velká 1.
Předchozí