Jistě, matky obvykle znaji nejlepe reakce svych deti, ale to je nijak nekvalifikuje k tomu vedet, co je tzv. normalni.
Nejsou nestrannymi a objektivnimi pozorovateli, prave naopak. Take maji silny sklon vlastnosti svych deti glorifikovat a to i ty z objektivniho pohledu nepekne. Maloktera matka pripusti, ze ten jeji "zazrak" vubec zadnym zazrakem neni a je zamenitelny s libovolnym jinym ditetem, kterych jsou na svete stamiliony.
Dale nemaji tu moznost srovnani vetsiho vzorku, aby mohly vedet, co to ta norma je. Kdyz lekari projde ordinaci 50 deti denne, at chce nebo ne, ma prehled, co je v danem veku bezne. Potom kazdou odchylku vidi velmi zretelne a okamzite.
Navic se matky ridi intuici, coz je ovsem ale mechanismus, zamereny na kratkodobe vysledky, treba tu kratkodobou ochranu (pred zlymi doktory a ublizovani diteti studenym fonendoskopem). Proti tomu stoji chladne vysledky rozumoveho badani a analyz, terapie, ktere sice mohou momentalne vice ci mene obtezovat, ale jsou cileny treba na roky dopredu.
Takze takhle.
Předchozí