Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Je mi to tak moc blízké. Otěhotněla jsem poprvé neplánovaně s přítelem před půl rokem. Bylo to pro mě překvapení a neuvěřitelný šok, protože jsem nevěděla co mám dělat a hlavně jsme se moc odcizili s přítelem, takže se se mnou rozešel aniž by tušil o mimi. Nemohla jsem se rozhodnout co bude dál, nebylo to jen na mě. Skončila jsem VŠ a nastoupila do svého prvního zaměstnání, daleko od své rodiny a začínala jsem svobodně žít. Přítel se to dozvěděl a stál při mě, avšak cítila jsem že nechce být otcem. Bohužel po stresu a nemoci která u mě proběhla jsem potratila v 7t.t. Něvěděla jsem co mám dělat, potřebovala jsem ho mít u sebe, vědět že je se mnou a utěší mě, prootže moje rodina byla tak daleko. Trpěla jsem depresivními stavy, moc hlubokými, nevěděla jsem o sobě, teď si je vybavuji jako něco mlhavého, tmavého, uslzeného. Nechápal mě! Myslel si že ho chci zpátky, obvinil mě že jsem si to vymyslela, nebo že jsem to an něj nastražila. Neustále koketoval s jinými holkami, nemohla jsem tomu uvěřit. Říkla mě histerko a psychouš a to až potom když jsem se pokusila 3x o sebevraždu. To že mi řekl do očí že potrat není nic neobvyklého, že se to stává a že mu bráním ve štěstí mě uzemnilo. Skončila jsem s ním, ale stále ho miluju. Nechápu to! Nebyla jsem schopná být mezi přátelli, pár přátel mě ignorovalo a já se cítila tak moc osamocená, tak moc sama. Nedokázala jsem se soustředit na práci, nemohla jsem se usmát. Od tý doby jsem spala s dvěmi muži, a vždy jsem se na sebe nemohla podívat, připadala jsem si nečistá, zneužitá - plakala jsem jim v náručí. Nejsem schopná navázat vztah a bolí mě myšlwnka že nebudu věřit už zádnému muži a že nebudu mít třeba vlastní děti. Moc mě to vzalo, že bývalý přítel myslel jen na sebe a všude vykládá jak mi pořád pomáhal, ale on tu nebyl, nebyl se mnou v prázdném bytě, kdy jsem chtěla ukončit to trápení ve mě samém! I dkyž spolu nekomunikujem už půl roku, občas se potkáme, zabodne mě to do srdce, když vím že dokázal na mě zapomenout, že toho nelituje a že nejeví zájem vědět co se se mnou děje. Miluju ho! Nechápu to, ale miluju a zároven nenávidím a on nenávidí mě! Jsem ráda že už nemám deprese každý den, teď sice bulím jak želva, ale už jsou i veselé dny! Jsem sama i když jsem mezi lidmi. Tak moc!