Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Nejhorší je na tom to, že se v tom neustále topím, že nedokážu žít dál. Každý měsíc 25. prožívám deprese, protože jsem ten den potratila. Za měsíc bych měla porod a čím víc se to blíží, tak tím víc mi to připadá tak kruté. Nedokážu v sobě říct dost! Nemůžu přeci milovat toho člověka, proč? jak je to možné! Nemohu to všechno co se mezi námi dělo zapomenout, jakoby strašný sen a jen se probudit. To že jsem se jako ze nsu probrala a začínám si matně vzpomínat jak to bylo, mě stále víc ubezpečuje v tom jaký byl sobec! Ale jak na něho mám zapomenout, když se odmítám bavit s jinými muži, jsem na ně alergická a nedokáži se uvolnit! Bojím se toho že bych si nějakého připustila zase k tělu. Bojím se že další ránu už bych bezvládla. :-( Nechci aby to znělo jajo sebelítost, jen nevím co dělat...už jsem zkusila vše!Nidko mě nedokáže utěšit!