Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Májo,
Majka to psala dobře. Zaměř svůj život jiným směrem, a ostatní zařídí čas. V tomhle je to TEĎ nepříjemné - člověk by tak rád urychlil proces hojení, ale nejde to. Jako když se hojí rána po úrazu, taky to nepřestane bolet hned, i když je to hrozně bolavé a otravné. Ale věř mi, že za čas to bude lepší.
Otázkou je, jestli by Ti nepomohlo i nějaká návštěva u psychologa nebo psychiatra. Hned na začátku diskuse u tohoto článku se psalo spostu o prášcích. A jestli Tvůj stav je vážný (nejsem schopná posoudit nakolik) a trvá několik měsíců, možná by Ti na překonání toho nejhoršího mohly nějaké prášky pomoct.
Co se týká mojí zkušenosti, tak já na "toho prvního" vzpomínala s láskou ještě několik let po rozchodu. I když jsem třeba měla další vztahy, tak pořád "ten první" byl prostě nenahraditelný v mém srdci.
Dneska už je to jinak, svým způsobem i pohrdám některými jeho vlastnostma a postojema a myslím, že bych s ním vážně nemohla být šťastná. I když ho mám ráda, ale jen tak, že mu přeju, aby byl šťastný. V kontaktu nejsme, dneska by to asi bylo skoro jedno. Ale když je to moc brzo - jako třeba u Tebe, zajistila bych si bydliště nebo školu nebo práci co nejdál, ať se s ním nevídáš. Je zbytečné jitřit tu ránu, když ještě ani nepřestala krvácet.
Drž se a hlavu vzhůru,
Hanka