Možná jsou to fakt nějaké "pokyny shůry", třeba by pomohlo neplánovat "svatební cestu" ale říkat tomu "exotická rodinná dovolená". My jsme svatební cestu měli hned po svatbě (která následovala po 8 letech vztahu), jeli jsme na dva týdny do vesničky pod Krkonošemi a vlastně celé dva týdny propršelo. Když jsme přijeli, proběhla první vlna povodní a když jsme odjížděli, byla druhá vlna, díky které bylo vůbec komplikované vesničku opustit (je víceméně na úrovni Labe). Ale bylo to moc hezké, například když si vzpomenu, jak jsem absolvovali výběh ze Svorové hory na Sněžku, protože bylo jasné, že té bouřce se nevyhneme, a jak jsme pak v té bouřce stáli se stovkou polských dětí pod střechou na Sněžce, a POD NÁMI se míhaly blesky.. No, někdo holt jezdí na Bahamy, někdo do Krkonoš.
Jinak je fascinující, jak děti dokáží zamávat s jakýmikoli plány - ale nám se ještě nikdy nestalo, že bychom na dovolenou kvůli chorobě dítěte neodjeli. Zato se nám mnohokrát stalo, že jsme odjeli, vybalili, zabydleli chalupu a za dva dny se vše zase pakovalo, tu kvůli angíně, tu kvůli odpornému kašli s horečkami atd. atd. Jen ty neštovice letos prcek dostal PŘED prázdninami, už je vyloupaný a šel do školky, čemuž se upřímně divím. Vypadá tedy jako kdyby do zad dostal dávku samopalem (no tak teda samopálkem), pro chorobu si vybral možná nejteplejší týden z celého roku, ale není to o prázdninách.
Tak ať se malá ani tatínek neškrábe a přeji pěkné léto.
Předchozí