Letos s manželem oslavíme 30 let společného života. Na svatební cestě jsme byli po 20 letech, protože jsme se brali když byl na vojně, pak přišlo první mimčo - já s ním dopoledne z porodnice a muž odpoledně z vojny. Tak jsme se nejdříve učili všichni dohromady spolu žit + ještě náš dědeček. Pak přisly další 2 robátka, na dovolenou jsme jezdili všichni a teprve, když už jim bylo nad 15 a domluvili jsme se, že teda fakt už s námi nepojedou, tak jsme si vyrazili na tu naši opožděnou svatební cestu. Představa byla, ale skutečnost byla úplně jiná.
Rybník, pár chatek na kraji lesa, nádherné počasí, v postelích ještě drátěnky a prkna, ale nám to vůbec nevadilo. Bylo to úžasné a my na to vzpomínáme možná víc, jak na nějakou exotiku.
Tak držím palce, aby i vám to jednou vyšlo. Ale ta zahrada není taky k zahození.
Předchozí