Monty, většinou mi tvoje názory přijdou zajímavé, ale tentokrát hodně zjednodušuješ. Tak já přidám několik chaotických myšlenek.
Jasně, že kulturní památky minulosti jsou spojené s vírou v Boha (nebo ještě dříve bohy). Jak jinak když víra byla v té době velmi významnou součástí života lidí.
Já osobně jsem spíš nevěřící v klasickém chápání věřícího člověka. Ale naprosto chápu a uznávám víru v něco "nad námi". Víru beru spíš jako osobní a skoro až intimní záležitost každého člověka a absolutně nemusím mít žádnou církev jako instituci, nemyslím jen katolickou či jiné křesťanské církve, ale opravdu ŽÁDNOU. Proto mě ani nenapadlo dát dítě pokřtít. Pozor, to je můj přístup, který samozřejmě nikomu nevnucuju.
A jen naokraj: myslín že předkřesťanská polyteistická náboženství většinou bohy chápala jinak, než křesťané Boha. Tam šlo asi opravdu víc o vysvětlení jevů, kterým na tehdejší úrovni poznání lidé nemohli rozumět, než o hledání nějakého duchovna..
Předchozí