Přidat názor k článku Radujte se s námi z té veliké slávy!

Nedělá, ale byly situace, kdy se to dalo pochopit.

Věřící se modlí nejen za dobro celkově (za mír, aby všichni měli co jíst, atd.), ale prostě také mluvíme s Bohem o našich běžných starostech. A prosíme o pomoc v nich. Někdy jsou to věci závažnější (aby se někdo z rodiny uzdravil), jindy méně (abych stihla vlak k prarodičům)..
Velmi zoufale se člověk modlí, když přijde opravdu náročná situace - a to může být právě u těch zbraní.

Představte si válku a běžné vojáky. Obránci mají za sebou své domy s ženami a dětmi. Pochopitelně nechtějí, aby se tam nepřítel dostal, znásilnil je a pobil. A tak se v zákopech modlí, aby zabili co nejvíce nepřátel, ti museli ustoupit a oni se zdraví vrátili domů k rodinám. A určitě také poprosí kněze, aby jim požehnal zbraně...
Jenže na druhé straně taky stojí muži, kteří by se chtěli zdraví vrátit domů ke svým. A také prosí svoje kněze, aby jim požehnali zbraně a oni se s nimi probili a přežili...

Tyhle modlitby a prosby o požehnání zbraní lidsky úplně chápu. Jasně, prosba "ať jich zabiju co nejvíc" nezní moc křesťansky, ale v dané situaci se sotva kdo modlí jinak... a na představitelích církve v různých dobách pak záleželo, jak se k těmhle prosbám postaví...