Ještě mě napadá takové přirovnání. Jako kdyby lidé za X let vyrůstali jako klony, bez rodiny, bez rodičů, a považovalo se to za normální. Jak by na Tebe působilo, kdyby někdo tradiční rodinu a rodičovskou lásku a podporu považoval za berličku?
Jistě, dá se žít bez blízkých přátel, bez rodičů, bez Boha... Ale je to smutné, neúplné. A nemůžu se ubránit dojmu, že tak by to být nemělo. Nebo že nejlepší je to "kompletní".