Myslím si, že všechny děti, i ty v pěstounské péči, potřebují maminku a tatínka, kteří se o ně budou denodenně starat, mazlit se s nimi, povídat si..... Tyto děti se nechtějí se odlišovat od svých vrstevníků.Chtějí patřit do rodiny, kde biologické děti pěstounů oslovují své rodiře taky mamko a taťko. Jak by se asi děti v pěst. péči u nich cítily? Jako na návštěvě? Komu z nás by se taková dlouhodobá návštěva asi líbila?
A kde mají tyto děti zázemí, svou rodinu která za nimi stojí? I tak už měly těžký start, i tak už jsou odlišné. Tak proč jim to ještě ztěžovat!
Ano, pokud dítě samo chce oslovovat své pěstouny jinak než mámo a táto, pokud má silné citové vazby na své biologické rodiče, je to vpořádku.
Naše děti, které máme v pěstounské péči nás oslovují taky maminko a tatínku. A myslím si, že si toho i váží, protože o všem s nimi mluvíme otevřeně. A spolužáci se jim i přesto občas smějí, že jsou z děcáku. Taky s dětmi plánujeme budoucnost. Bydlení,zaměstnání, vnoučata...Prostě jako v normální rodině.
Byla bych moc ráda, kdyby se odborníci nad změnami v PP občas i zamysleli a mysleli HLAVNĚ na děti, na jejich citový vývoj.
Předchozí