Libíku - určtě mu musí věřit právě rodiče.
Tedy rodiče s ním jednají jako se sobě rovným (nejen práva, ale i povinnosti).
Rodiče s ním domluví nějaký modus operandi, aby to fungovalo - co kdo dá do společného rance, kolik peněz či práce (nijak se nebráním tomu, aby se dvacetileté dítě/nedítě třeba rok hledalo a tudíž ani nestudovalo, ani nepracovalo, ale třeba obstarávalo rodnnou zahradu, což je práce od jara do podzimu cca 2 - 3 hodiny denně).
Rodiče s ním mluví o fungování (financování) rodiny.
A pokud ono OPAKOVANÉ selže, musí mu opět RODIČE ukázat, že takhle to ve světě dospělých NEFUNGUJE a za chyby se platí.
Nevím zda je to tak správně, ale já to tak za správné cítím.
Simča
Předchozí