Přidat názor k článku Jak jsme si vybojovali Montessorku

Malou poznámku k nekvalifikovanosti učitelek.

Zmíněné paní učitelky vystudovaly střední pedagogickou školu a mají kurz Montessori, který je podmínkou pro výuku Montessori. K tomu má jedna osm let, druhá tři roky praxe (teda doufám, že ty roky sedí).
Střední pedagogickou školu absolvovaly v době, kdy tato byla uznávaná jako dostačující pro výuku na prvním stupni základní školy a výuka na ní tedy byla i patřičně koncipovaná.
Nekvalifikovanost učitelek je tedy daná pouze zákonem, který vznikl nedávno. V současné době se VŠ vzdělání vyžaduje už i pro učitelky v mateřských školách a zeptejte se ve školkách, kolik z nich toto vzdělání má? A že spousta z nich je naprosto skvělá a děti je milují. No ale asi by také měly odejít, když si nestihnou nebo dokonce nezvládnou dodělat VŠ, ne? Já teda nevím, ale vystudovat VŠ není úplná brnkačka a nemyslím si, že by ji měl mít každý druhý. Ve školce a na prvním stupni je pro děti přeci mnohem důležitější přístup a v tomto mi vychází mnohem lépe lidé se selským rozumem než akademici.
Vysokošklský titul neříká nic o schopnostech učit a vychovávat a už vůbec ne takto malé děti. Je to jen známka toho, že takový člověk je mimo jiné i dobrý teoretik. Nebo možná jen teoretik. Náslechy a několika hodinami praxe v cizích třídách s neznámými dětmi bez vlastní koncepce se člověk učit nenaučí.
Pro mě jako rodiče je mnohem lepší kvalifikace pro výuku v Montessori třídě SPgŠ + Montessori kurz + pár let praxe, než VŠ pedagogická bez kurzu a bez praxe v takto vedených třídách.
Jako čerstvý absolvent VŠ pedagogické, která je velmi vstřícná k alternativám a výuka je v tomto směru i vedená, si troufám říct, že toto vzdělání je pro výuku v Montessori třídě nevyhovující a nedostatečné.

K ostatním bodům:
2) Tady musím bohužel souhlasit, také jsem získala dojem, že se nic jiného než vybíjená nehraje. Lenka jako prvňačka zrovna nadšená nebyla. Nestojím o suplování nějakého sportu, naopak, ráda bych, aby se děti na hodině protáhly a něco se i naučily. Kde jinde by mohly získat informace o různých sportech a sportovních činnostech, pokud nemají sportovně založené rodiče, kteří by je k nějakému sportu nasměrovaly? Ano, dokážu si představit, že by se tělocvik učil jinak a budu o změnu usilovat. Ovšem ne tím, že dám dítě do jiné třídy, ale budu věc řešit přímo s paní učitelkou, případně s oběma. Učitelky nejsou dokonalé a nejsou neomylné, ale tím, že budu nespokojeně brblat a utíkat (případně je vyhazovat) se situace nezlepší.

3) No tak to nevím, Lenka dneska přinesla kufřík s výtvarnými potřebami téměř prázdný, myslím tím zeména tuby na barvy, pastelky jsem doplňovala snad každý měsíc a to je dcera neztrácela, jen jsme je prostě musely každý den ořezávat, protože byly vykreslené. Předpokládám, že barvy neskončily jen tak v umyvadle, i když obrázky Lenka domů nepřinesla.

4) Nemohu posoudit, ale jestli si dobře vzpomínám, několk dětí ze třídy dále pokračuje na osmiletém gymnáziu a tam by se asi bez základních znalostí a dovedností těžko dostaly, ne? To už chce víc než jen nadání.

5) VŠ vzdělání není zárukou toho, že člověk rozpozná některou z poruch učení, od toho jsou specializovaní pracovníci, kteří by zase pravděpodobně nedokázali učit. Pokud měl někdo o svém dítěti nějakou pochybnost, měl situaci s učitelkou konzultovat. Učitelka nemá právo dítě někam posílat a to ani v rámci školy (myslím tím poradnu, vyšetření apod.) bez vědomí rodiče, kdyby to udělala, asi bych udělala pěkné dusno. O dítěti rozhoduje pouze rodič. Paní učitelka mohla návštěvu PPP pouze doporučit.

6) Jak už bylo napsáno, o službách školy se informuji ještě dříve, než mé dítě školu začne navštěvovat. Předpokládám, že pokud by došlo na konkrétní konzultaci o potížích dítěte a možnosti návštěvy PPP, paní učitelka by se o školní poradně jako o jedné z možností zmínila.

7) Děti na plavání chodit mohly. Rodiče ale hlasováním rozhodli jinak. Kdo na této třídní schůzce nebyl, toto rozhodnutí ovlivnit nemohl. Kdo byl a neovlivnil, má "smůlu", že máme demokracii.

8)Pokud škola pořádala nějakou akci, visela o ní informace na dveřích školy a stejnou informaci přinesla i Lenka domů. Některých akcí se Lenka osobně účastnila.

9) Nemohu se vyjádřit, nevím, o jakou dokumentaci jde.

10) Tak k tomuto bodu bych toho měla hodně, ale to je na samostatný článek o hodnocení obecně. Je pravda, že bych uvítala slovní hodnocení stylizované jinak. Ovšem mnohem více mi vadilo, že vysvědčení nebylo panem ředitelem podepsané a přesto bylo jím osobně rozdané dětem.

11) O tomto opět nic nevím a nevím také o žádné oficiální výtce ohledně tohoto neplnění povinností, pokud jsou ovšem tyto povinnosti někde určené. To je o interních dokumentech (pracovní smlouva a vnitřní řád školy). Pokud je někde povinnost suplovat, tedy pracovat přesčas, ukotvená, měl pan ředitel právo udělit sankce, například odebrat osobní ohodnocení, udělit důtku a případně pro opakovanou pracovní nekázeň i dát výpověď. Pokud pan ředitel tohoto svého práva nevyužil, je to jeho věc a nám jako rodičům do toho vůbec nic není, protože jde o pracovněprávní otázku. V článku zmiňovaná výpoveď učitelkám byla ale "hodinová", kterou může ředitel dát pouze v případě zvláště hrubého porušení pracovní kázně. Jestli do této kategorie spadá špatně napsané vysvědčení a hledání si nového působiště po té, co pan ředitel odchod ze školy učitekám nabídl jako jedno z možných řešení stávající situace, to ať posoudí jiní.
A pokud suplování (přesčasy) nejsou dané ani pracovní smlouvou, ani vnitřním řádem školy nebo podobným dokumentem, potom se učitelkám nedivím, že se bránily, já bych se bránila také.

A k zůstávajícím žákům, tedy k těm, co byli přesunuti v rámci současné školy do jiné, nově otevřené, třídy.. Vídám je skoro denně a obzvlášť někteří mi nepřipomínají šťastné děti, které jsem vídala ještě před pár měsíci. Jejich rodiče je vytrhli z kolektivu, ve kterém byly děti čtyři nebo pět let a na dva měsíce je přesunuli a seskupili do kolektivu nového.
Děti možná získaly nějakou tu vědomost navíc, ale co ztratily? Ztratily pocit jistoty a bezpečí, ztratily to, co budovaly téměř polovinu svého dosavadního života.
Je fajn, že jejich rodiče jsou teď spokojení, ale jsou spokojené i ty děti? Ptal se jich někdo?
Jistě, je právo rodičů dát dítě do jiné třídy, ale stálo za to to udělat dva měsíce před koncem školního roku?