Přidat názor k článku Bilancování

Vidím v tom ještě jeden rozměr - generalizace jedné osobní zkušenosti ovlivňuje nejen žadatele a budoucí žadatele, ale i děti samotné. Naše děcka jsou už z principu velmi citlivé na kritiku, mají pochroumané sebevědomí, jsou více závislé na názorech okolí o jejich osobě, atd. Samozřejmě, že čtou i tyhle knížky! Když před lety vyšel v Marianne rozhovor s T.B., byla naše Zuzka úplně pobouřená, rozhořčená - jak může někdo napsat takové věci o romských dětech v NRP jako celku?! Dobře, neměli to snadné, ano, nepřibarvuje těžkosti, které prožívají, to je v pořádku. Ale dělat z toho nějaké všeobecné závěry, to už je silné kafe.

Takže tak. Když to čtu, vím, že v každičké jedné situaci bych reagovala jinak - protože JSEM jiná, moje děti jsou jiné, máme jinak rozdané karty, jinak nastavená pravidla, jiné priority. Ale to je celkem jedno, protože prostě žádné dvě rodiny nejsou stejné. Pro mě osobně je z celého jejího osudu nejsilnější svědectví o hloubce ústavní deprivace. Kéž by na TOHLE slyšeli ti, kteří o dětech rozhodují!