Přidat názor k článku Bilancování

Marcelo,
jde v podstatě o to, že se pěstounská péče, ta, kterou jsem nazvala klasickou, velice podobá adopci, co se týká vztahu rodiny k dítěti. Uskutečňuje se u dětí, které nemohou být adoptovány, pěstouni nejsou zákonní zástupci dítěte, ale využívá se v případech dětí, u kterých není šance návratu k vlastním rodičům žádná nebo je jen velmi malá. Děti pěstouny oslovují jako rodiče, někteří mají příjmení své nové rodiny, identifikují se s pěstounskou rodinou a chovají se k sobě vzájemně jako rodiče s dětmi.
Tento model kritizují zastánci moderního pojetí PP (ale ve skutečnosti není jednotná ani představa o tom, co vlastně má tato forma PP splňovat, ani pojmenování - můžeš se setkat s termínem terapeutická PP, krátkodobá PP, ptofesionální PP, atd.), neboť podle nich mají být děti buď umístěny do adopce, a pokud nejsou právně volné, má být pobyt v pěstounské rodině co nejkratší a dítě se má co nejdříve vrátit do biologické rodiny. Pokud to není možné, má být pěstounská péče vedena tak, aby děti nepřijímaly pěstouny jako rodiče, ale aby se posiloval jejich vztah k původním rodičům, ke kterým se mají vrátit po skončení PP. Tedy přístup k dětem v pěstounské péči má být profesionální, neboť pěstouni nejsou rodiči dítěte, jenom jej vychovávají, mají být v co největší míře respektována práva rodičů a posilován vztah dětí a rodičů, pěstouni mají mít povinná školení a vzdělávání, supervize, atd.

Problém je, že představ je hodně, leckdo vystupuje jako odborník, zastánce určitého názoru, ale stále nejsou vytvořeny podmínky pro to, aby něco takového mohlo skutečně fungovat - tzn. nejsou všechny děti, u kterých je splněn kvalifikovaný nezájem, právně uvolněny do adopce (rychle), s biologickou rodinou se nepracuje, požadavky a nároky, které jsou kladeny na "moderní" pěstouny, nejsou vyváženy nabídkou služeb, osobní ochrany, apod.