Obdivuji, ze jeste dokazes fungovat.
Situace Tebou popsana je pro mne, matku skorodvojek, na zhrouceni a nasledne leceni.
Drzim palce, at se Lucinka co nejdrive osamostatni, a hlavne at na ni bracha nezanevre (to by Te jiste jako mamu bolelo nejvic..).
Mozna by pomohla ohradka v kuchyni, kde varis, plna hracek. Rozhodne bych male nevenovala 100% sveho casu - Ty jsi take clovek, a mas jeste jedno dite! a manzela! A i pres srdceryvny plac bych proste malou nechala rvat. Ja to resila stylem, dokud se dite nedavi a netece krev (v pripade, ze treba mlati hlavou vzteky o hracku ci o postylku), nezblazni se..
Musi si zvyknout, ze porad po ruce ji nebudes.
A pokud si tak skvele dokazala vychovat Lukaska, jiste zvladnes i vychovu Lucinky.
Jednou z ni bude samostatna slecna
a vypraveni o prvnim roce sveho tyranskeho zivota nebude ani verit...
Hodne stesti L.