Přidat názor k článku Ubrečená Lucinka

Milá Deniso, moc Tě obdivuji, za to,jak to zvládáš a koneckonců i za to, že jsi tady své zkušenosti a pocity zveřejnila. Jistě jsi tušila, že se tady najdou i matky, které Ti budou předhazovat, že to děláš s malou špatně. Já si naopak myslím, že jsi zvolila dobrou cestu a pokud budeš postupně Lucinku učit, že nemůže být vždycky po jejím, časem se to srovná. Já jsem měla podobný první rok s dcerou, ale neřešila jsem, jestli je nebo není malý tyran, pokud pokaždé pláče před spaním... jediné, co zabíralo, bylo chování dokud neusnula. Někdy jsem z toho měla depky a byla jsem ve stresu, protože manžel byl pořád v zahraničí a já s ní byla u našich, kteří mi nemohli moc pomoct, protože malá chtěla jenom mně. Ale snažila jsem se i to chování vždycky vychutnat (i když pravda, když jsem jí natřásala dvě hodiny, už to taková amerika nebyla a třeba jsem chtěla mít aspoň večer trochu času pro sebe.... Přes den to naštěstí tak hrozné nebylo, malá si vystačila s tím, že na mě vidí z deky nebo ze sedačky, každý den jsme chodily dopo i odpo ven. Dneska se mi ale po tom chování stýská....Tobě tedy přeju, abys to co nejdřív ukočírovala tak, aby sis alespoň trochu odpočinula, aby Tě přestala bolet záda a třeba dej někdy vědět, jak to pokračuje