Přidat názor k článku Ubrečená Lucinka

Lenko, neboj, bude líp. Taky jsem měla takového tyrana. Všichni známí si mě z té doby pamatují buď jako kojící nebo chovající dítě obvykle na boku. Tak jsem i vařila, luxovala apod. Jasně, že tu určitě někdo napíše, jaký si to uděláš, takový to máš Ale pro mě byl ten pláč taky nesnesitelný.
V téhle situaci se všichni divili, že chci aby malý chodil od 1 roku na 1 den v týdnu do jesliček. Když jsem to někomu řekla, obvykle vytřeštil oči a nevěřícně kroutil hlavou. Moje mamka prohlásila, že to nepřežije.
Sama jsem z toho taky měla velký strach, ale chtěla jsem to alespoň zkusit, protože na místo v jesličkách se u nás čeká a ne krátce.
A světe div se... po dvou návštěvách byl malý jako vyměněný, strašně se osamostatnil. Přestal plakat, kdykoli jsem ho odložila, dokonce vypadal spokojeně, když si mohl hrát sám... jako by objevil, že i bez těsné blízkosti mámy může být dobře.
Babička, která si ho do té doby v podstatě nemohla pochovat, prohlásila, že je to jiné dítě ))
Takže přeji hodně štěstí, uvidíš, že i u Vás to bude dobré!!!