Přidat názor k článku Ubrečená Lucinka

ahoj, po přečtení mě napadlo pár věcí, některé už tu někdo zmiňoval. jednak vhodnost použití šátku, myslím že by to mohlo Lucince pomoct. taky jsem šátkonosič, a myslím si že je rozdíl mezi nošením mimi jen na rukou, v klokance a pak v šátku. v šátku je mimi pevně stažené, v bezpečí, moje děti tam vždy automaticky usnou, je jim tak dobře. některým dětem se ale v náručí (nebo klokance)tolik nelíbí - má 1.dcera se chovat nechat nechtěla, když jsme se chtěli s ní pomaszlit, vyjádřit blízkost tak jedině v šátku, jakoby se celá uvolnila.
jinak existuje knížka Malý tyran od dr Jiřiny Prekopové, je moc bezva, třeba to autorce nic nedá, ale třeba taky ano, takže dávám jako tip.
ještě mě napadlo k tomu, jak autorka psala, že dcerka pláče, a jakmile ji vezme, usmívá se a je ok, tak to mi hraničí s vydíráním maminky, a to fest. já si vždycky takhle představím, jak si mimi myslí "no konečně, kdes byla, řval jsem asi málo, no příště to vydržím dýl".
když bylo dceři 15měs, otěhotněla jsem s dvojčaty, a ona celé těhu prožárlila, bříško ignorovala, stala se závislou a začala hrozně vydírat. nic moc s tím nešlo udělat, taky jsme se stěhovali, a pominulo to až s porodem, když viděla miminka osobně a mohla se zapojovat do péče o ně.
Denise přeju jen to nejlepší!!!!