Přidat názor k článku Ubrečená Lucinka

... rozmazlit nelze - potvrdí Vám to každý opravdový odborník.

Pro miminko je to víc než stresující, když ho necháte tzv. "vyřvat" - nemá ještě pojem o čase (je to nekonečná doba co ho necháte samotné řvat, a neví kdy a zda přijdete) ani o prostoru (neví tedyzda jste blízko nebo daleko), a jakákoliv vysvětlení ještě samozřejmě nechápe. Prostě v tom okamžiku je pro něj skutečnost taková, že jeho nejbližší osoba, kterou potřebuje k přežití, tu není. Miminko tedy prožívá vlastně existenční úzkost, dá se říct strach o život.

Tak jsem to četla a přijde mi to logické. Doporučuje se potřebám dítěte do 1 roku pokud možno vycházet vstříc - tj. v tomto případě dopřát dítěti co nejvíce blízkosti, např. nosit ho v šátku i při běžných činnostech v domácnosti atd. Čím mín se dítě v prním roce života musí bát, tím spíš potom později má takovou tu základní důvěru a vydrží někde i bez mámy. Naopak při metodě "nechat vyřvat" se může stát, že se mámy bude zuby nehty držet ještě při nástupu do školky, protože nezískalo v raném věku tu důvěru, že ho neopustíte.

Vím že je to v praxi obtížné, navíc s dvěma dětmi - sama jsem ne zrovně nejtrpělivější typ... Mám štěstí, že oba kluci byli v tomto ohledu celkem bez problémů. Ale myslím že stojí zato najít řešení, které je jakžtakž pohodlné či aspoň únosné pro oba (třeba ten šátek), a ne metodu "nechat vyřvat" s tím, že dítě trápíte a později se to může vymstít narušeným vztahem mezi Vámi a nakřáplou (sebe-)důvěrou dítěte.