Přidat názor k článku Ubrečená Lucinka

My máme holky od sebe rok a čtyři měsíce, a ta druhá taky byla ukřičená až hrůza. Taky pořád hladová, zavedli jsme příkrmy dřív než v půl roce, konečně se trochu zklidnila.
S odstupem času musím říct (dneska je jí skoro rok a čvrt), že je to opravdu povahou. Miuška je prostě cholerik, takže když má blbou náladu, tak se z ní prostě musí vyřvat, ať jí držím v náručí nebo ne. Ona mi řve i když je v náručí, i když teď už jenom když má nějaký pochopitelný problém (třeba se uhodila nebo jí něco nedovolím). Dřív řvala skoro pořád, protože neuměla usínat, a tak byla pořád unavená. A spala tak max. 20 minut.
Zkrátka, na její první půlrok života nevzpomínám moc ráda. Byla jsem věčně vyčerpaná, rozbolavělá, nedospalá, nervózní, bylo mi špatně od žaludku z únavy, ale musela jsem žít, být vzhůru a starat se o holky...
Teď už je to lepší. Ale myslím, že trocha té cholerické povahy jí zůstane napořád. Aspoň vím, že když řve (opravdu ŘVE), tak to neznamená, že se jí něco strašného děje. Jen prostě potřebuje odventilovat negativní emoce.