Jak už tady napsala Šárka, zkusila bych najít odpovědi v knížce Koncept kontinua. Taky jsem si dřív myslala, že uřvané dítě = rozmazlené dítě. Teď už vím, že to vůbec není pravda a že dítě má vždy nějaký důvod, proč pláče. Je to bohužel jeho jedinná možnost, jak si říci o svou potřebu.
A taky bych hledala příčinu v závislosti na tobě ve chílích po porodu, dle popisu bych se vsadila, že ti ji na nějakou dobu odebrali a ona to prostě neustála, takže teď se hrozně bojí kdykoli ji od sebe odložíš, že bude zase sama a ztracená. Děti nemají pojem o čase a i pět minut jim připadne jako věčnost a hlavně neví, že se maminka zase vrátí. Každý odchod vnímají jako definitivní. Pro představu, jak se asi cítí, si představ, že by ti někdo blízký umřel a že už ho nikdy neuvidíš. Opravdu bych to takto přirovnala k pocitům dítěte, že to takhle prožívá. Zkus se na to podívat z tohohle pohledu, třeba ti to pomůže.
Předchozí