Však jsem taky napsala, že je to půl na půl, z jedné strany zvýšená dráždivost, za kterou nikdo nemůže a neovlivní to a z druhé strany neklid matky, moje zkušenost potvrzuje, že neklid matky hraje výraznou roli, ale jasně jsem zdůraznila moje zkušenost, nedělám z toho jediný platný závěr. Přesto bych se zamyslela jako matka nad svým prožíváním, samozřejmě že matčin neklid může být až druhotný, ale pak je to začarovaný kruh, který graduje. Taky bychom se mohli pustit do rozboru, co to je klidná matka, to že žena působí na okolí jako pohodář ještě neznamená že ve vztahu k dítěti nemá problém, o tom bych taky mohla vyprávět, jak uvnitř člověk cítí něco jiného než si ostatní myslí. Taky znovu zdůrazňuji, že nejde o to vyčítat chybu nebo dokonce obviňovat, že je špatná matka. Úplně naopak podpořit její mateřské sebevědomí, pomoci ji přijmout to, že má prostě uplakané děťátko, z toho, co prožívám s Tomíkem, ale co bylo se 2 nejstaršími, protože to taky byli uplakánci, u těchto dětí je mnohem obtížnější vystihnout jejich momentální potřeby, proto se na to člověk musí víc soustředit než u klidných dětí a i tak se to dost často nepodaří.
Předchozí