Přidat názor k článku Ubrečená Lucinka

Kdyz jsem clanek cetla, tak jsem v Lucince hodne poznavala svoji holcicku. Nase mala presne tak - prvni dva tydny v podode a pak to zacalo. Neustaly, nesnesitelny plac. Kdyz jsem ji zkousela nechat vybrecet, tak neprestala ani po 45-ti minutach (to bylo maximum, co jsem vydrzela). Od ty doby uz jsme to ani dele jak 15 minut nezkousela, protoze jsem vedela, ze tudy cesta nevede. Jenze ona nevedla prave nikudy. Brecela vlastne non-stop, v postylce, v naruci, v kocarku... Byla jsem s ni na nekolika vysetrenich a doslo se k zaveru, ze je uplne v poradku. Ja ale po dvou, trech mesicich byla na zhrouceni. Presne jak pise autorka, do cca osmeho mesice jsem ji neustale nosila, protoze od nejakeho tretiho mesice to zacala byt jedina moznost, jak ji utisit. Varila jsem, vytirala podlahu, vesela pradlo a vsechno s dcerkou v naruci. Muj den se zmenil v neustaly stres a chaos. Myslela jsem, ze uz nevydrzim. Byla jsem uplne na pokraji sil - fyzickych i psychickych. V manzelovi jsem bohuzel nemela oporu, naopak, byl cele dny pryc a kdyz prisel, tak jen nadaval, co doma neni udelano, takze nase manzelstvi taky brzo vzalo za sve...
Neexistovalo ji nekam jen na chvili odlozit, okamzite spustila priserny rev, tak jsem zavidela kamaradkam, co mely deti v sedatkach, koícarcich, ohradkach, jidelnich zidlickach a ty deti tam v klidu fungovaly, hraly si, koukaly, co se deje kolem nich atd.

Dcerka je naopak co se tyka motorickeho vyvoje o neco napred, v sesti mesicich lezla, od desateho sama chodi, ale porad je to extremne ubrecene miminko, i kdyz uz od priblizne osmeho mesice nebreci cele dny. Nekdy mam vazne pocit, ze je to dite za trest. Nadavam si za to rouhani, ale je to vazne des bes. Jsem ted presvedcena, ze bych do materstvi uz znova nesla, vzalo mi to vsechnu energii. Jsem strasne podrazdena, neustale nervozni, vsechno delam v silenem chaosu, porad mi v hlave blika cervena konrolka: Rychle, rychle, nez zacne zase brecet... Pripadam si jak blazen. Materstvi pro me bohuzel vubec nepredstavuje krasne obdobi, ale cas plny nervu.
Verim, ze to casem skonci a jestli nekdy jeste v zivote najdu odvahu do dalsiho ditete, tak to uz bude dite "za odmenu".