Přidat názor k článku Ubrečená Lucinka

Trošku mi to připomíná naše období cca. před rokem. Bez malé jsem nemohla udělat ani krok. Jakékoliv domácí práce jsem dělala buď s Viktorkou v šátku, nebo byla (o víkendu) s tátou zavřená v pokoji, aby o mě nevěděla, anebo se vše odehrávalo v naprostém řevu. Nutné situace jsem řešila šátkem (i WC), uklízelo se o víkendu, vařilo se "letecky". Viktorka přes den skoro nespala, takže ani to mi moc v udržování bytu a nás všech vč. koucoura moc nepomohlo. Všichni mi říkali, ať si ještě užívám klidu, že až malá začne lézt a chodit, to si teprve užiju. OMYL! Od té doby, co se ten malý človíček začal pohybovat po bytě, je klid. Když chce za mnou, dolezla si nebo teď už dojde. Nepotřebuje mou pozornost celý den vkuse, protože si vystačí čím dál tím víc sama. S odstupem času musím konstatovat, že nejhorší období pro nás všechny bylo od Viktorčiných cca. 2 do 9 měsíců, kdy právě začala lézt.
Takže zkus to vydržet, třeba bude zachvíli líp.