Přidat názor k článku Ubrečená Lucinka

Moje zkušenost: dráždivé děti potřebují jistotu, máminu milující náruč, režim, co nejméně "vykolejujících" podnětů, svatou trpělivost a hlavně se my mámy musíme smířit s tím, že naše děti jsou prostě takové, oni z nás totiž cítí naši nespokojenost a jen to zhoršuje jejich blbou náladu. A když na to není síla, musí zastoupit tatínek nebo kdokoliv další. Vím o čem mluvím, můj prvorozený řval 20 hodin denně se několika malinkými přestávkami. Na střídačku jsme ho nosili a říkali mu, ať se vypláče, že ho máme rádi i tak. Teď jsou mu čtyři a už hodně situací zvládne, ale dodnes nesnáší jakékoliv změny, bojí se úplně všeho neznámého a je lehce hypertonický. Cvičili jsme i Vojtovku, ale bylo to ještě horší.