Moje teta (není to bio teta, ale pro mě je to teta) před revolucí provozovala tzv. mikrojesle. Tenkrát to fungovalo tak, že jí ofiko zaměstnával podnik a ona doma hlídala děti zaměstnanců, bylo nás tam max.osm (včetně jejího dítěte). Měla tu výhodu,že jídlo jí dodávala podniková vývařovna, ale i přesto si pamatuji, že jsme často míchaly těsto na palačinky a trhaly jahody na zahradě. Z tety a maminek ostatních dětí se staly velké kamarádky dodnes(a to už jich je většina důchodového věku). Moje maminka to tenkrát vemi uvítala, protože já jsem ve státních jeslích odmítala mluvit a jíst. A tak zkusila tyto mikrojesle. Po prvním týdnu se tety ptala jestli mluvím a jím a ta se podivovala nad její otázkou, protože bylo vše bez problémů. Asi mi chybělo ve státních jeslí to domácí prostředí. Pamatuji si, že teta měla krásnýho kocoura a pejska, jak to fungovalo se spaním a programem a další organizací si nevzpomínám, ale až tetu uvidím , tak se jí poptám