Přidat názor k článku Bála jsem se o miminko

Moc ti blahopřeji,že to takhle dopadlo.A přiznávám,že i kapku závidím, protože my na ten šťastný konec(pevně v to doufám)stále ještě čekáme.O srdíčku jsme věděli od 30 tt těhotenství.Strach o malého jsme měla šílený, byl v inkubátoru a já na JIP. Manžel byl připraven jet kdykoli do Motola,kdyby se malý horšil a letěl tam vrtulníkem.Rodila jsme v Hradci Králové a nikdo nám nedokázal říct,jak se to bude po porodu vyvíjet.Naštěstí jsme se dostali z porodnice domu,ale strach zažívám denně.Denně se ptám proč zrovna naše miminko.Nikomu bych nikdy tohle nepřála,je to to nejhorší co může člověk zažít,když se bojí o nemocné dítě a ví,že nemůže pomoct.Jen věřit doktorům a modlit se aby to dopadlo dobře.
K tomu soukromí - já si platila nadstandart , právě z důvodu,že jsem chtěla abych měla klid a netoužila jsem o soucitné pohledy maminek. A kapku sobecky - neměla jsem v tu chvílu na to vidět zdravé děti.Kdo zažil pochopí.
Bohatě mi stačilo,když jsme musela jít na hromadné propouštění miminek,kde nám doktorka předávala papíry a mě jediné je nedala se slovy,že počkáme po ECHU jestli poletíme do Motola,nebo pujdem domů.