Přidat názor k článku Bála jsem se o miminko

Taky jsem si tím prošla, dceru z porodnice odvážela sanitka do jiné nemocnice bez mě, já za ní mohla až následují den, takže to bylo cca 19hodin bez ní a bez kojení. Kdo nazažil, nepochopí.
Odjet s ní jsem nemohla, ač jsem byla po porodu v pohodě, rovnou mi řekli, že mě nemají kde ubytovat, byla jsem v takovém rozpoložení, že mě ani nenapadlo, se ptát jak jí budou krmit. Hormony u mě fungovali asi nějak jinak. Když jsem se dostala druhý den za dcerou na JIRP, opět mě neměli kam uložit, to už jsem ale byla neodbyná a spolu s manželem jsme se do pana primáře "obuli" pak to šlo, na šestinedělí a do papírů mi napsali "zánět prsu" jinak bych tam nemohla být. Prostě blbárna. Ležela jsem na 3-lůžkovém pokoji sama a chodila na kojení jak mi sestry zavolaly, že se malá probudila. Chodila jsem i v noci, i když se mě snažily přesvědčit, že se mám vyspat a kdesi cosi. Asi jsem byla za exota, ale přišlo mi to samozřejmé, že ač tam musím jít cca 2 minuky, tak prostě jdu a hotovo.
Po 5 dnech se jim na JIRP uvolnil pokoj, kde jsou maminky hned vedle oddělení kde jsou děti v inkubátoru, to už bylo lepší, to jsem s ní byla skoro neustále a po další pár dnech mi jí daly na pokoj. Taky zajímavá praxe, tím, že jsem prokázala odhodlání chodit kojit, byla jsem shledána "schopnou" jí mít nejen celý den u sebe, ale i první noc. Normálně to tak není, když máte u sebe přes den poprvé své dítě -mimo inkubátor- první noc je bez diskuzí dáno zpět k sestrám. Je na to i nějaký předpis,prý.... já měla štěstí, že to šlo.